withep, nevím přesně, na co se ptáš, učitelky asi budou odpovídat až odpoledne, můžu za sebe jako matku -
- hlavní věc je, že je to o lidech - jako vždy a všechno.

Potkali jsme už ve školce ředitelku, která neměla ani tušení, pořád mě honila pro nějaké papíry, naproti tomu právě tam jsme měli úžasnou učitelku, která chodila na školení a semináře a hlavně ze svého srdce dokázala s Riškou pracovat, zapojit a mi dávala tipy, co mám číst, dodnes na ni vzpomínáme a stýská se nám, oběma :)

Ve škole jsme narazili na lidi, kteří ponětí měli, ale byli tak arogantní a povýšení, že s nimi nebylo možno vyjít. Jejich představa o postižení, ačkoliv erudovaná, podložená vzděláním a praxí, byla taková, že dítě se srovná vývojem a drilem tak, aby bylo schopno se integrovat do běžné třídy, kam bude ve třetí (4-5) třídě přesunuto a zapadne bez potíží nebo je to "případ", který k nim nepatří. Namísto jejich podílu na tom vývoji jsi ty byla za tu matku s růžovámi brýlemi, tvé požadavky a očekávání naprosto nemístné, obtěžující, nulová ochota, vstřícnost. TO tě zadupává natolik, že v jedné fázi nakonec pochybuješ i o svém vlastním duševním zdraví..

A naopak v nynější škole jsme mezi lidmi, kteří se postaví na hlavu, aby to fungovalo - a funguje to. Ano, při první schůzce mi učitelka přiznala, že takové dítě nikdy neviděla. Už v té chvíli měla pročtené jeho papíry a za sebou rozhovor s výchovnou poradkyní plus příslib školení, které prošla ještě před nástupem Ríši do jejich školy. Na počátku jsme se neznaly a nyní chápu, že se nechtěla nechat ovlivňovat mými poznámkami, přesto jsem počáteční uzavřenost nesla těžce. Ale po 2-3 měsících, kdy už do toho pronikla, Rišku poznala a prošla pár školeními, si navzájem vyměňujeme poznatky, knihy nebo internetové odkazy.

K tomu ještě nutno připomenout, že všechna ta teorie nestačí. Je potřeba mít velké srdce, ochotu a chuť, dítě poznat a pracovat s ním, s konkrétním človíčkem. Každé je jiné a o každém bychom (matky) dokázaly napsat knihu :) - která by se mohla lišit od předkládaných teorií.

Je to hrozně těžké a nikdy nevíš, na koho narazíš.
Jako problém vidím volnočasové aktivity a nekonečné boje s úřady. Je toho hodně, tak je fajn, když aspoň v jedné oblasti má člověk klid :)

Ještě chci podotknout - pro ostatní maminky - ty děti tráví ve škole půl dne, svěřujeme je cizím lidem; pokud si nejsme jisté, že tam bude v dobrých rukou, je to pro nás nesmírně vyčerpávající - vyplatí se hledat a pak spolupracovat! Taky se bojím, že jsem to teď zakřikla, nebo jaké změny časem nastanou, ale už vím, že takoví lidé existují a že právě je Riška potřebuje kolem sebe.