Jako rodič mám ohledně dvakrát vyjímečného tu zkušenost, že mi učitelé (ani "alternativních směrů") většinou nevěří - vždyť on je v pohodě, jen kdyby ... (následuje něco, co je evidentně způsobeno mou výchovnou neschopností)

Jako učitelka většinou SPU i nadání odhaluju rodičům (skrze návrh návštěvy PPP) já. Pokud o něčem něco nevím, tak si to zjistím ve chvíli, kdy je to třeba (když takové dítě učím). Kdyby mi rodič půjčil literaturu, přečtu si ji. Beru rodiče jako odborníky na své děti, proto se snažím o maximální spolupráci.