každý to má jinak, já bych děcko, jako je tvůj syn lámala do olympiád, snažila bych se mu dát prostor, dát mu najevo, ž o jeho znalosti někdo taky stojí, protže to je jako se psaním - k čemu je ti, že víš, že umíšš psát, když to ode tebe nidko nebude číst? musíš prodt svou práci, pak má teprve smysl

dlouhodobě nikoho nebaví střádat informace, samozřejmě že to není špatný, ale právě z toho neúspěchu nebo spíš přesněji absence úspěchu pramení ta nechuť dělat cokoliv a hlavně cokoliv víc než to, co mě baví

měla jsme šikovnýho kluka ve škole, uměl o zvářatech mnohem víc než já, nebavily ho rostliny, tak jsme to něja dali dohromady, šel an olympiádu, bavilo ho to, jenže v tom osatním propadal, s tím se tak těžko něco dělá, copak může někde uplatnit svoje znalosti, když na žádnou školu kvůli známkám a propadnutí nemůže? takže jsme ho přesvědčovala, že musí zabrat v matice a češtině, nabízela jsm mu i doučováníl jen tak, ať přojde po škole, že probereme, co neumí, dokonce jednou přišel

pak jsme byal ze školy odejíta, bohužel, nevím, myslím, že odešel na jinou školu i on

ale jsem přesvědčená, že kdybych na škole zůstala a on měl podporu ode mě nejen v tom přírodopise, dokázal by hodně