Monty,

jo, to je přesné....písemné počítání je mechanický postup, který nevyžaduje pochopení, proč se co dělá, a člověk dojde ke správnému výsledku. Stačí na to manipulace s čísly do 20 (tedy učivo první třídy). Tam si dyskalkulik vystačí s prsty (ale ne jako s počítadlem, jde spíš o motorickou paměť, kdy určitá poloha prstů znamená nějaký napsaný znak). Pro počítání v hlavě je potřeba představa o počtu, což dyskalkulici nemívají. Takže jim chybí představy, jako že 1000 je 10 stovek, 100 je 10 desítek (odříkají to, ale nepředstaví si to), nemůžou spočítat 1000 + 100, protože neví, jak to k sobě napasovat...když si to napíšou pod sebe, srovná se to samo....

Co s tím dělat v sedmé třídě netuším. Ideálně moct používat kalkulačku, protože na nápravu už je pozdě, k té musí dojít během prvního stupně, aby byla efektivní.

Papír na dyskalkulii má v takovém případě smysl právě kvůli možnosti používat kompenzační pomůcky (kalkulačka), kvůli nároku zkrácené zadání (písemky) a pro získání delšího času na vypracování (přijímačky). Protože on má svůj problém vlastně kompenzovaný těmi mechanickými postupy, které ale holt zaberou více času.