Delete, podle Zelinkové je jich 6.

Druhy dyskalkulie:
Verbální dyskalkulie – u žáka vázne schopnost slovně označovat operační znaky, vázne pochopení matematické terminologie ne smyslu určování o…více, o…méně, …krát více, méně apod. Žák nezvládá slovně označovat matematické úkony, množství a počet prvků nebo i jen odpočítávat číselnou řadu, na slovní výzvu není žák schopen ukázat počet prstů, označit hodnotu napsaného čísla apod.
Praktognostická dyskalkulie – žák má narušenu matematickou schopnost manipulace s předměty konkrétními či nakreslenými a jejich přiřazování k symbolu čísla (paralelní přiřazování čísla k počtu a naopak, přidávání, ubírání, sestavování, odpočítávání na počítadle apod.) Postižena může být i schopnost řadit předměty podle velikosti nebo rozpoznávat vztahy v dimenzi více-méně.
Lexická dyskalkulie – neschopnost žáka číst matematické znaky a jejich kombinace, symboly, jako jsou číslice, vícemístná čísla s nulami (hlavně uprostřed), tvarově podobná čísla apod. Jedná se o obdobu dyslexie v oblasti čtení číslic a čísel.
Grafická dyskalkulie – projevuje se narušenou schopností psát numerické znaky, žák se neumí vyrovnat s příslušným grafickým prostorem, mívá problémy v geometrii. Jedná se o obdobu dysgrafie v oblasti matematiky.
Ideognostická dyskalkulie – jedná se o poruchu v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi, v chápání čísla jako pojmu, jedinec nedovede zpaměti vypočítat příklady, které by vzhledem ke své inteligenci a dosaženému fyzickému i mentálnímu věku měl zvládnout zcela bez obtíží.
Operacionální dyskalkulie – žák nezvládá provádění matematických operací. Operace zaměňuje, nahrazuje složitější jednoduššími, písemně řeší i velice lehké úlohy.