Anett,

já jsem četla spoustu vzpomínek Čechů i Němců ze Sudet, a obojí mi připadalo hodně autentický a bylo mi těch lidí líto. I těch Čechů, i těch Němců, protože když čteš vzpomínky konkrétního člověka, tak si za tím představíš osudy toho člověka a tak trochu sebe na jeho místě.

Odsun Čechů Němci pokládám za vyhnání a zločin, u odsunu Němců Čechy si při svých současných vědomostech o tom myslím, že za daný situace to bylo asi nejméně špatný řešení, ale když čtu ty jednotlivý vzpomínky sedláků, co tam třeba dřeli po několik generací, o politiku se moc nezajímali a svý český sousedy brali prostě jako sousedy, tak si nemůžu pomoct, ale nemůžu si říct "dobře jim tak".

A nedivím se, že se třeba nějakej starej pán nebo paní přijde podívat tam, kde bydlel jako malej. Sama jsem strávila část dětství v takový "dosídlený" vesnici v pohraničí, a zajímalo by mě, kdo v tom baráku bydlel dřív a co se s ním stalo.

To neznamená, že bych to chtěla nějak vracet zpátky, ale pořád se vracím k tomu, že lidi jsou prostě lidi, a jak někteří Němci byli sv.ně, tak někteří byli úplně normální, a je otázka, nakolik ti prostí lidi mohli něco změnit, když už to bylo v chodu. Ze situace u nás za komančů usuzuju, že prostý fakt, že někdo za toho režimu žil, vůbec nemuselo znamenat, že s ním souhlasil, akorát třeba tresty za protesty byly takový, že si netroufnul něco udělat.

V žádným případě tím nechci relativizovat německý válečný zločiny, to, co tu napáchali, bylo strašlivý a doufám, že se to nikdy nebude opakovat. I ten odsun bylo asi nejméně blbý řešení, a ti lidi sice přišli o majetek, ale pokud neměli smůlu na nějakej "divokej odsun", tak zůstali naživu a mohli jinde začít znova.

Ale jsem ráda, že to vítězný mocnosti po válce pojaly civilizovanějc než "oko za oko, zub za zub", že ti největší zločinci byli souzeni a odsouzeni, ale že Německo jako takový dostalo šanci, i když spousta lidí, kteří "v tom jeli" taky, ale třeba na nižších pozicích, unikla trestu.