Tak já se tohle snažím korigovat rozumem - myslím, že za tím sedí dvě věci - jednak snaha o nezávislost (protože závislosti se dá jednak zneužít k vydírání, jednak jak jsem docela dlouho stála na vlastních nohou, tak prostě chci svoje živobytí mít ve svých rukou aspoň jako potenciální možnost).

Můj muž je naštěstí fajn, takže byl úplně v pohodě i s tím, že jsem vydělávala víc já, i s tím, že víc vydělával on.

Ale nejsem taková naivka, abych si myslela, že jsou takoví všichni, a poslední, na co bych byla zvědavá, by bylo, aby mi někdo dělal předhůzky, že "to pro ženskou stačí" (i když můj muž by to neudělal, ale tohle je nastavení na celej život).

A vlastně ještě třetí věc - kdyby ten nepoměr byl moc velkej, tak by se dalo říct "tvoje práce je přece o tolik míň výdělečná/důležitá, že jestli se z nás dvou někdo bude muset té své vzdát, tak to budeš samozřejmě ty, protože je to logické". A bylo by to logické, ale přesto bych to nebyla ochotná udělat.