Monty, v manželství by lidi měli sdílet dobré i zlé. Že se někomu nějakou dobu nedaří, je vcelku běžné.
Např. my jsme spolu 10 let a téměř vůbec se za tu dobu nestalo, že by se nám dařilo oběma. Buď jednomu nebo druhému. Nebo zrovna jeden vydělává, druhý mění obor či s něčím jiným začíná.Byly doby, kdy jsem neměla práci a ani už ne podporu a byla jsem zadarmo doma. Byly doby, kdy se MM docela hodně nedařilo, z podnikání zůstaly dluhy a nějakou dobu jsem to zas táhla já, když jsem byla zaměstnaná. Ale převážně teda spíš on.
Máme sice jedno dítě společné, jedno je ale jen moje, je to polosirotek, tudíž nikdy nehrozí, že by něco kromě sirotčího důchodu dostal. V době, kdy jsem neměla práci, tak byli se školou na lyžáku, jeli do Anglie, prostě to platil můj muž. A taky třeba něco přispěli naši. Na dárky a sport přispívá třeba i jeho mamka ( i když teda menším dílem než vlastní babička, ale nevadí, i tak je to fajn).
Prostě není důvod aby ses takhle trápila. Hlavu vzhůru, bude líp. Mysli pozitivně než se ti rozjede depka, z toho se člověk blbě hrabe...