"Kudlo. Chlap by takovou ženskou velmi často chtěl. Ženu o kterou se postará, ochrání ji a ona to tak bude vnímat. To je prostě spousta generací vyzkoušený model."

Zetko,

víš vůbec, o čem mluvíš (a o čem mluvím já)?

Fakt by chlap chtěl ženskou, která se zhroutí při představě, že se mu přestane dařit, nebo se v práci třeba zraní a nemůže se (třeba dočasně) "starat a chránit"? Která se hroutí z toho, že přibrala 2 kila a tudíž bude před celým světem nemožná? Která není schopna vyřídit nic ani na úřadě, ani ve škole, protože se bojí mluvit před lidma? Která postaví manžela před volbu "nebudu se ani náhodou pomáhat tvejm starejm rodičům, protože se mi to oškliví, ale nebudeš jim pomáhat ani ty, protože potřebuješ čas na nás"? Která mu po půl hodině volá do hospody, co má dělat, že nesvítí žárovka a že on musí jet okamžitě domů ji vyměnit?

Tak jestli jo, tak ať si to ochraňování užije, ale nemyslím si, že by zrovna tohle byla značka ideál.

Jistě že asi každej člověk potřebuje od toho druhýho uznání a pocit, že je mu něco platnej, ale přece kvůli tomu není nutný, aby byl ten druhej totální neschopa. Myslím, že i v běžném životě je habaděj možností, jak tomu druhému být užitečný a vyjádřit mu, že i on je užitečný pro mě.

Druhá věc je, že asi některé schopné ženy (a jistě i muži) nepobírají, že to uznání se dá vyjádřit i za úplně obyčejné věci (i tady to už x-krát zaznělo ve stylu "přece se nebudu rozplývat, když někdo vynese koš/přibije poličku". Rozplývat je samozřejmě silný slovo, ale já si myslím, že když se neoceňujou tyhle obyčejný věci, tak ten člověk může snadno získat dojem, že ho vlastně ten druhej "nebere" a toužit po tom "ochraňování" či jak jsi to říkal.