A souhlasím s Tebou v tom, že měřítko toho, co je úspěch, si nesem každej sám v sobě, že nic takovýho objektivního neexistuje, a v podstatě za co se považuješ, to jsi bez ohledu na to, za co Tě považuje okolí.

Spousta lidí, které jejich okolí považovalo za velmi nadprůměrně úspěšné, se sami za takové vůbec nepovažovali, a třeba to došlo až tak daleko, že spáchali sebevraždu (namátkou třeba skladatel Svoboda). Oproti tomu jsou lidi, které by okolí třeba označilo za "průměrné", ale oni jsou maximálně spokojení (dejme tomu manželé, kteří spolu vydrželi celý život a ještě se mají trochu rádi, mají děti se spokojenými rodinami, vnoučata, třeba i pravnoučata a hezký vztahy... někdo by řekl průměr, někdo by řekl celoživotní nedosažitelná meta...)