jentak,
byla jsem naprosto nesoutěživý dítě. Do všech soutěží a olympiád mne museli natlačit, v životě bych se sama nikam nehlásila. Bylo mi i trapný furt vyhrávat nějaký literární a recitační soutěže, ale škola za to asi měla plusový body, tak mne tam pořád cpali. Přitom mne v tomhle směru nikdo neshazoval ani nesrážel sebevědomí, spíš naopak. A i to mi bylo nepříjemný. Pak když začaly v TV vědomostní soutěže, tak jsem pořád poslouchala od matky a babičky, jak se mám přihlásit, dokonce vyhrožovaly, že to udělají samy... neudělaly, asi věděly, že bych tam nešla, že je to zbytečná práce. Dneska mne s tím dusí manžel a syn, ale já to prostě v sobě nemám. Nejsem na to ten správnej typ. Má to svoje nevýhody, neumím si třeba sehnat práci, neumím se "prodat", vždycky musím být oslovená já někým, a když už oslovím někoho já, tak ho musím znát. Pro mne je předvádění se před cizími lidmi prostě dodnes vrcholně nepříjemná záležitost. Ale těžko to změníš, každej jsme nějak nastavenej.