Valkýro,

není to jako u vás. Když to tak čtu, vám naprosto chybí vzájemná úcta, respekt k tomu druhému, k jeho potřebám, a navíc i komunikace. Tohle je u nás jiné. Jako ne že by mi něco ve vztahu nechybělo, ne že by se nevytratilo cosi, co bývalo....ale zase jako úplně ztracené to nevidím.

Třeba to, že on vaří, i když se mu to absolutně nehodí, čistě proto, že já to fakt nemusím...anebo když nevaří, tak neřeší, že neuvařím ani já a vezme si klidně zbytky nebo chleba s hořčicí...
Podporujeme mě a pomáhá mi tam, kde se cítím slabá nebo zranitelná...nebo třeba momentálně indisponovaná...Je toho hodně, co vnímám jako partnersky významné, i když to třeba není to, co by jako významné brala většina lidí....ale jak jsem psala, já fakt nejsem standardní a nemám standardní potřeby...když je ochoten s chopen mi pomáhat s jejich naplněním, je to partner, jakého potřebuju....i když má své mouchy a někdy bych ho nejradši zakousla...

Myslím si, že já mu v tomto směru poskytuju mnohem méně, ale on je zase tak hrozně nenáročný, že to evidentně nevadí.

Jo, žijeme víc vedle sebe, než přímo spolu, ale ještě jsem tu nečetla a ani v okolí neslyšela nic, za co bych chtěla vyměnit...jednotlivosti jo, to někdy závidím, ale jako celek fakt ne...