Mně to někdy vadí, z takového jednoduchého a velmi dětinského důvodu, že jako mě dere ta nespravedlnost, proč je např. těžká a značně zodpovědná práce mého muže placena skoro stejně blbě jako moje.
Pak ale zjistím, že velké kvantum lidí dělá také dosti namáhavé (i když třeba méně kvalifikované, jenže kdo změří, jestli ten deficit dohnali na dřině nebo ne) práce za ještě daleko méně a ne že nemají na dovolenou, nemají dětem na brejle.
Bez dětinskostí vzato je svět prostě takový. A úplně nejmíň (přinejmenším dnes) platí, že kdo se snaží a je pilnej, bude se mít dobře. To leda houby, i když každý, kdo se dobře má a uvědomuje si to, to pochopitelně přičte objektivně správným důvodům, totiž že byl pracovitý, tak si zasloužil.