Nevím, jestli to je definitivní konec dětství, snad ještě ne. Ale už je vidět, že ta dívka je prostě jinde a že je ve věku, kdy má sama co dělat se sebou. V tu chvíli je dobré ji podržet v tom, že je krásná i jako žena, že jednou bude mít dítě a to celé tělo se na to připravuje. Copak fyzicky, to ještě jde, ale ta psychika tam dost lítá sem a tam. U nás to jsou třeba proplakané hodiny, kvůli ničemu, kdy nemůže přestat. Střídání nálad, návaly vzteku. Chvíli to je napůl dospělý, co se snaží prosadit svou, a pak zase malá holčička, co by se chtěla poňuchat s maminkou. Do toho se s ní uvnitř děje něco, co nechápe a čemu tak úplně nerozumí.

Bohužel, už vím, o čem píšu, i když mám holky ještě mladší. Přece jen, 8 let je ještě hodně brzy a uvidíme, co teď přijde. Jak moc se ještě zrychlí růst a jak rychle se bude vyvíjet dál. Ona je jinak ještě malá holčička, a to tělem i duší. Zatím 134 cm/25 kg. A přesto už její tělo usoudilo, že je připravené na to, stát se matkou. Neposílejte mě za odbornými lékaři, teď nedělám nic jiného, než obíhám pediatra, gynekologa, endokrinologa, zubaře a rehabiliťáka. Ještě nejspíš dojde i na psychologa i klinického, PPP už navštěvuje.

Withep, kdybys k tomu měla nějaké pěkné povídání, pošli mi prosím na mail: verka.pospisilka@seznam.cz. Díky. Není to teď doma snadné. Ani pro ni, ani pro tu druhou, ani pro mě.