Půlko, mám z USA a Kanady úplně stejnou zkušenost. I ve velkém městě, které ovšem bylo pořádně roztahané do rozlohy, fungovala nějaká veřejná doprava jen sporadicky, spíš ne. Chodníky v těch okrajových oblastech nebyly, děti by musely chodit po silnici, kde kromě dopravy bylo možno potkat občas třeba medvěda. Neexistovala žádná možnost, jak by se dítě samo dopravilo do školy, bylo zvykem, že děti vozily matky, které buď nepracovaly nebo měly nějaký ten částečný úvazek. Ovšem jejich výhodou bylo právě to, že participovaly na sociálním pojištění manžela či v té Kanadě jim stačí těch 10 odpracovaných let, aby v 60 letech dostaly důchod, což už řada měla splněno a tak si nedělaly těžkou hlavu z toho, co bude. Že by hákovaly někde v práci plnou směnu, přilétly domů na směnu druhou, to jsem fakt neviděla. Spíš hodně vozily děti, škola, kroužky, vzájemné návštěvy a tak.