Má to strašně strašně strašně moc lidí poslední dobou, víc teda chlapi. A docela mladí chlapi.
Setkala jsem se s tím poslední dobou docela často a jde to vyřešit někdy poměrně jednoduše, je lepší čím dřív, tím líp, než se to "zareflexuje".
Jinak pokud se to opakuje, lékaři pak předepisují léky na zklidnění.

A všimla jsem si, že většinou se za tím i skrývá hluboko uložený strach, něco nevyřešeného, něco, co člověk jakoby vědomě odsouvá z toho vědomí...ne vždycky, ale často (u jednoho pána to byly třeba dluhy a to, že neplatí sociálku a zdravotní, u druhého paralelní vztah, u třetího to, že nezvládal práci, u další nejistota z narození dítěte).