Já jsem takto studovala, ale nebyla tam ta velká vzdálenost. Víkendů ale bylo víc. Bylo to náročné, hlavně začátek, člověk se opravdu za ty roky už zapomněl učit, ale měla jsem dojem, že se to pak trochu zlepšilo. Na rozdíl od studia za mladých let jsem taky mohla čerpat z pracovní a životní praxe, to bylo docela znát. Zvládla jsem to nakonec výborně, i při práci, podnikání, malém dítěti a souběžné rekonstrukci domu, ale nervy to byly, to zas ne že ne.
Musím říct, že mne trochu zaskočila nevstřícnost a neoperativnost ze strany školy. Nečekala jsem nějaké úlevy nebo menší nároky vyučujících pro dálkaře, ale v rozvrhu nebo při plánování zkoušek se vůbec nikdo neohlížel na dojíždějící a dost často museli schválně cestovat na jednu zkoušku a druhý den totéž, i když vyučující měli v rozvrhu volno a dalo se to sloučit, kdyby o tom předem všichni věděli. Nebo potom na konci schválně cestovat na dvacetiminutovou zkoušku promoce, uprostřed dne, takže to pro všechny znamenalo vzít si na celý den dovolenou.