Věším na konec, není to přímo na Zefýra, jen asociace:
měla jsem jednou dítě na komerčním táboře, který zřídil webové stránky s nástěnkou, na niž mohli rodiče psát dětem vzkazy. Úmysl byl, že to každý den vytisknou a vyvěsí na reálnou nástěnku v táboře. Došlo samozřejmě k tomu, co se u nesoudných lidí dalo očekávat - totální zahlcenost, nestíhalo se tisknout, nestíhalo se číst ... Pak už vedoucí jen zoufale prosili, aby to lidi omezili. A ty vzkazy, to byla opravdu přehlídka hysterie a nesoudnosti, desítky textů v duchu Pepíčku, už se tak těšíme, až budeš zase doma + podpisy celého příbuzenstva do desátého kolene. Udivuje mě, kolika lidem nedochází, že dítě se na táboře potřebuje odstřihnout od domova, ponořit do dění a užívat si tamní realitu, nikoliv myslet na zástupy příbuzných, kteří mu stále připomínají, jak pojede domů.