Já jsem dceři říkala, jak jí závidím, že jede na ŠVP, že bych chtěla taky a navrhla jsem jí, že se na ten týden vyměníme. Nechtěla ani slyšet a ještě víc se těšila. O pohledech nebo stýskání nepadlo ani slovo a po návratu bylo aspoň o čem povídat. Navíc si děti vedly deníčky, do kterých zapisovaly a malovaly průběh každého dne. ŠVP vážně není o psaní pohledů, notabene když se jede jen na pár dnů.