Jo, přesně, ne každá matka, která pláče u autobusu, musí být úzkostlivá - já jsem třeba loni, když syn odjížděl na školu v přírodě, měla u autobusu slzy v očích taky, ale to bylo spíš takové dojetí, že se to moje mládě fakt odpoutalo a jede a že jede rádo...a trochu v tom sehrálo roli i to, že to byl jeho úplně první výjezd od rodičů...ale ani na minutu jsem se nebála, že by to tam nezvládl...a jel bez pohledů, bez telefonu a paní učitelce jsem psala až v den odjezdu, že jim přeme dobrou cestu domů a těšíme se na ně. Oni psali jen první den, že dojeli dobře a pak v týdnu napsali asi dvakrát krátkou zprávu na stránky, jak se mají a že jsou všichni v pořádku...