je to jako se vším kolem dětí - některým to prospěje, jiné na to nejsou...
záleží i na období, nejstarší dcera byla od miminka závislačka na mámě, nesměla jsem se od ní anihnout, pak asi ve dvou a půl letech zlom, klidně nastoupila ke známé do auta, aby ji odvezla k babičce a ani se za mnou neohlédla ve školce plakala zásadně při odchodu, milovala spaní ve školce přes noc, poprvé tam nocovala před čtvrtým rokem, školku v přírodě milovala, očividně si užívá jakékoliv odjezdy, ale naštěstí se i očividně ráda vrací... syn naopak byl od malinka průzkumník, ale jen na dohled od mámy (babičky), školku rád neměl, přespal tam jen jednou na konci posledního roku (a to jsme ho přemluvili), na školku v přírodě jet nechtěl, moc se mu nechtělo ani na švp v první třídě, na závěr zkonstatoval, že nic moc zajímavého to nebylo teď už se teda těší, ale vím, že ta pusa na dobrou noc mu tam chybí