Může a nemusí prospívat. Každé dítě je jiné a některé po kolektivu zkrátka netouží. Třeba moje nejstarší dcera je uzavřená a ráda jde ven jen s jednou kamarádkou, ne s partou. Zato syn kam přijde, tam má kupu kamarádů, o víkendech se u nás dveře netrhnou. Není to výchovou, je to v tom, co každému dítěti bylo naděleno do vínku. Nevidím žádný smysl lámat cokoliv přes koleno. Na každé akci se najde dítě, které to opláče a smysl pro takové dítě není žádný, pokud ne přímo negativní. Ze svého dětství si pamatuji, jak na táboře jedna naše spolubydlící brečela, až zvracela, stejně pro ni rodiče nakonec přijeli, to už byla ale uzlíček nervů. Těžko jí to do života přineslo něco pozitivního.