Monty,

takže není důležitý, že to dítě trpí, ale hlavně aby to nevyčítalo rodičům?

Protože jakkoli nemám ráda, když někdo ještě za 50 let má rodičům za zlé různý "křivdy" rodičů, který nebyly s největší pravděpodobností spáchány ve zlém úmyslu (ale na druhou stranu plně chápu, když jim má za zlé úmyslné věci, jako surové mlácení, zneužívání apod, až do smrti), tak to, že se jako dítě cejtíš úplně na dně, víš, že je něco zásadně blbě, ale nevíš co a nejsi schopna si vlastními silami pomoct, je fakticky a neodmyslitelně HROZNÝ, a subjektivně to právě kvůli tý bezmocnosti může být i horší pocit, než když se Ti stane něco, co je "objektivně" uznatelný za průšvih.