V krátkém období bez auta se mi doba dojíždění natáhla na hodinu a to bylo příšerné - nejvíc mě štvaly ty prostoje kdy člověk čeká na bus a pak ještě půl hodiny cesta pěšky z nádraží.

Na školení dojíždím cca tu hodinu a půl busem a jsem z toho mnohem víc unavená, než kdybych jela autem, protože se vždycky jakoby napůl rozespím. Číst v autobuse nemůžu.

Moje mamka dojížděla celý život - měla běžnou pracovní dobu, ale v půl paté ráno odjezd, 16.30 příjezd. V práci byla vždycky spokojená, ale pořád mluvila o tom, jak je unavená z dojíždění. Pravda je, že nikdy neměla žádný koníček. Kam moje vzpomínky sahaly, ve všední dny se nic nepodnikalo, protože byla unavená a víkendy pak potřebovala odpočívat. Otázka je, jestli to bylo dojížděním nebo osobním nastavením

My jsme se rozhodli pro dojíždění, přestože nás většina lidí od stěhování zrazovala. Bydleli jsme v centru města, kde máme oba práci a děti kroužky. Ale cesta trvá autem necelou půlhoďku, takže nevýhoda je to hlavně finanční.