Anni, to je ideální . My jsme se ségrou měly služby na nádobí, vysávání, koš,... plus nastával teror pravidelně před Vánoci - lístečky s odrážkami a rozkazy ve 4 barvách (mamka na to měla 4 fixy, vždy to ještě dozdobila různými styly podtržení a sadami vykřičníků). Všechno jsem dělala s nechutí, před Vánoci i s odporem, který nedokázal přebít dokonce ani ten pocit při pohledu na hotovou práci. Cca od 12 let jsem jezdila na víkendy a prázdniny k tátovi, který se od nás odstěhoval, měla jsem na starost celou domácnost i zahrádku + pomáhala kolem zvířat, na poli a v lese, a byla jsem spokojená a i hrdá na to, co dokážu. Ale "doma" v paneláku s mamkou a ségrou to takhle nešlo, ségra bez toho, že musela, na nic nesáhla. Jednou někdy v 8 letech jsem uklidila celý dětský pokoj, mamka byla v úžasu a ségře nakázala, že má umýt nádobí, i když ten týden jsem měla službu já. To byly kyselé ksichty, ona vůbec neocenila, že máme uklizený pokojík, naopak byla otrávená, že musí "něco navíc".