Ruth, tak jasně jen je děsivý, jak je život neúnavnej, když tu není. Je teď poprvé na týden pryč, já v 8. měsíci lítám třeba 6 hodin po městě a pak vařím večeři a do noci nemůžu usnout, kolik mám energie, když tu není. Akorát pak do noci nespím, že mi je po něm smutno a už aby tu byl. Pak ti dochází, jakej nářez to je a to jsou mu teprv čtyři! Tak chápu, že v devíti a ještě se školou to musí být prostě výcuc energie jak prase... I když ho miluješ celým srdcem i hlavou, na únavu (až vyhoření) to vliv nemá.