Práce se mi hroutila půl roku, dalších půl roku jsem neměla žádnou - žili jsme jen z posledních úspor. Kupovala jsem jen základní potraviny, vejce jsme měli vlastní, pořádný jídlo měly děti ve školce a ve škole a pak když byli u táty (víkend + 1 den v týdnu). Oblečení dětem kupovali mí rodiče. Pak jsem našla mizernou práci (ale aspoň něco), po pár měsících slušnou. Z depresivních stavů jsem se dostávala ještě i v té slušné práci - ta byla sice nic moc extra placená, ale byla jsem schopná ji vykonávat a nebyla psychicky zatěžující. To mi dost pomohlo, abych se z těch depresivních stavů vyhrabala a našla si po letech další práci, ve které jsem již ustála šikanujícího vedoucího. Hlavu si čistím cyklistikou - dělám ji teď 3 roky a moc mi pomáhá. Jezdila jsem vždycky do úplného vyčerpání a už po roce ježdění jsem jela svůj první závod. Teď už mi stačí zvolnit tempo a užívat si přírody a sportu jako takového - myslím, že jsem se depresí fakt zbavila..