v pohodě To mě právě trochu děsí, jak člověka může ovlivnit přístup rodičů na celý život, zrovna u těch dvou to v sobě pořád řeším, aby to bylo jakože spravedlivé a v tom se hrozně těžko hledají dvě jiné cesty....třeba tu celistvost, co mají, třeba ji mají kvůli mě, že je takhle "spravedlivě"-jednotně vedu...to je hrozný. Už se vidím, až mi to v mých šedesáti vyčtou, že jsem se málo snažila, aby byly víc individuálně vedené, jak použiju klasiku, že jsem dělala, co jsem mohla a jak nejlíp jsem uměla. Třeba to jde dělat jinak, líp..potřebovala bych se i rozpůlit, skoro nikdy netrávím čas jen s jednou z nich, takže vše řešíme společně.
S nejmladší je všechno o tolik jednodušší. Nic moc neřeší. Jde automaticky sama svou cestou, na nikom nevisí.