"kdybych chtěla dům s velkou zahradou a chatu, tak budu muset tý práce vynaložit asi víc, nebude-li se mi chtít, tak to nebudu moci mít."

Někdy to není jen otázka chtění. Někdy se člověku i chce vynaložit víc úsilí, ale ani to nemusí stačit.
Pár dní přemýšlím, kdy a kde jsem udělala chybu, že dneska nemám vysněný dům se zahradou v současné tržní hodnotě 10 mil. Měla jsem zvolit jiný obor, pracovat v zahraničí, nemít tři děti nebo se prostě jen "líp" vdát. Taky jsem nemusela přijít o skvělou práci (když jsem s osmiměsíčním dítětem nepodepsala HPP a na ŽL už mě nechtěli) a mohlo být všechno jinak.
Mám po 10 letech nárazové práce z domova (vysloveného příštipkaření, živil a živí nás manžel, protože děti byly hodně nemocné a hlídání nebylo a není) zase práci na plný úvazek, ale za téměř čtyřikrát méně peněz, než jsem vydělávala před mateřskou. A pokud mě něco neosvítí, abych začala podnikat a rychle se vypracovala na úspěšnou "maminkatelku" (nedávno jsem četla v jednom komentáři na FB poznámku ve smyslu, že když podnikání negeneruje 2 mil. zisk ročně, je to na houby, není to na vytváření rezerv a na důchod), tak se splnění svého snu nedočkám. Ale ne proto, že bych nebyla ochotna pracovat. Někdy prostě chtění nestačí. A to přitom nesním o vile na Barrandově nebo na Ořechovce, ale "jen" o řadovém domku na kraji Prahy poblíž metra.