Tak jestli Ti to pomůže, tak to "já ji nenávidím" plně chápu.

I v souvislostech, a ani by mě nenapadlo Tě za to odsuzovat.

Ale myslím, že to malinko souvisí s vlastním přesvědčením, že to musíš mít všecko pod kontrolou a postarat se o to, což není fyzicky možný.

Napadlo Tě, že ta maminka to může v určitý rovině vnímat jako Ty vnímáš svoje sourozence (tj. starám se většinově já, ale ona mi do toho kecá)?

To v žádným případě neříkám jako nic negativního, jenom jako námět k zamyšlení, že člověk nemůže ošéfovat úplně všechno a něco taky musí nechat na těch druhých a akceptovat to, že oni to možná nebudou dělat tak úplně po jeho.

Myslím, že pokud si člověk tohle připustí (že není a ani nemůže být zodpovědný za všechno a že to po něm nikdo na světě nemůže spravedlivě žádat), tak si i trošku uvolní ruce vůči těm druhým a bude je "míň nenávidět".

Ale nepopírám, že je to velmi náročný.