Tak to jsou taky dobrý zážitky
Ještě přidám - jednou o Vánocích cesta jen tak podívat se do Polska přes Staré Město pod Sněžníkem. V Polsku náledí jak sviňa, že jsme málem havarovali a v zápětí jsme zjstili, že nemáme pro dceru ( tehdy 2 roky) bundu...
Takže sníh, náledí, my cca 100 km od domova s dítětem bez bundy. Samozřejmě došlo na hádku, kdo zavinil, že dítě nemá bundu. Jestli ten, kdo ji do auta nesl ( můj muž) nebo ten,kdo chystal všechny věci = já
Další skvělý zážitek - jela jsem s dětmi vlakem do ZOO ve Dvoře Králové. To jim bylo 2,5 a 11 let. Přestup v Týništi, Hradci, Jaroměři. Když jsme se tam dokodrcali, tak jsem zjistila, že ZOO je asi 3 km od nádraží. Ještě že jsem vzala kočár. Horko jak v peci... Odpoledne cestou domů mě chytla migréna, do toho měl rychlík z Trutnova zpoždění, když jsme v Hradci vystupovali, tak nám zatarasili cestu úplně hysteričtí turisté, kteří zřejmě spěchali na jiný vlak a letadlo z Pardubic a vlak do Pardubic jim ujížděl. My se přes ně nemohli s kočárkem dostat a vlak na Týniště už nám taky hlásil odjezd a my spěchali po schodech, já brkla přes kolečko kočárku a natloukla si koleno. Naštěstí to viděl výpravčí a vlak ještě stopnul a mě pomohl. Cestou mě bolela nejen hlava, ale i koleno, děti ve vagóně ( moje) příšerně zlobily. Naštěstí si spolucestující nestěžovali a soustrastně se mnou soucítili. Bylo to jak pomsta za Sudety