JE pacient, s depresí se léčí skoro 7 let. První zhroucení nastalo při partnerově ztrátě zaměstnání, finančních problémech a následném rozvodu. Vlastně se s ním nikdo víc nezabýval, psychiatr naordinoval AD, ta vcelku sedla, pacoš se stal schopným normálně fungovat, až cca po dvou letech AD vysadil. Po půl roce se opět začal cítit divně, sám se objednal na psychinu, ale než na něj došel termín, zhroutil se šel na neschopenku. Opět se jen léčí ambulantně u psychiatričky, ta nasadila AD, ta vcelku zafungovala, zhruba po roce došlo zase k mírnému zhoršení, dostal jiná AD, zlepšil se. Je schopný normálně fungovat v práci, doma je to horší, postupně psychiatrička 2xzvýšila dávkování AD a teď na poslední návštěvě doporučila pobyt v zařízení, kde by prošel terapiemi. Ale, v tom zařízení nedělají diagnostiku a doporučili nejprve projít diagnostickým pobytem na klinice, kde by se odhalil prapůvod depresí, ty prvotní potíže ze začátku považují za onu "poslední kapku", ale vyslovili domněnku, že je zakopaný pes ještě někde hlouběji. A to je potřeba odhalit, aby terapie byla skutečně cílená. Pacoš z toho má strach. Po poslední změně dávkování se cítí líp, ale stejně to není ono. Když je doma, mívá ataky paniky, známá, co se s depresí léčila, mu poradila jak to rozdýchat, to funguje. Ona mu doporučuje tu kliniku, on neví. S doktorkou o tom chce mluvit na příští kontrole na konci prázdnin. Myslíte, že je ta klinika potřeba, nebo by to šlo zvládnout i bez ní? Já se přikláním k tomu, že potřeba je, sice mu není nejhůř, ale v pohodě taky není a přijde mi, že už je u něj ta deprese dlouho na to, aby to bylo tak jednoduché. Máte někdo zkušenost? Vaše názory, rady? Dík.