já jsem doma celkem vyhořela, práce pro mě byla ze začátku jako lázně, jenže je tam hodně stresu a po necelým roce si říkám, zda je to nutné se tam nervovat. doma ale zůstat nechci, protože když nebudu mít praxi, za pár let po mně neštěkne ani pes. Na jednu stranu jsem ráda, že tam chodím na druhou se bojím, co bude od září, jak zvládneme další rok. Jsem unavená, nevyspalá. Chybí mi ta volnost, možnost se kdykoli sebrat a odjet. Byl pro mě šok, že si musím žádat o dovolenou, málem jsem to nestihla. Ale zase jsem mezi lidmi, necítím se sama, je to těžký, ale vždy si říkám, že výpověď se dá dát kdykoli.