Já měla zas zážitek s prodavačkou včera. V jednom malém obchůdku jsme chtěli koupit křídy. O futro obchodu se ležérně opírala dáma v lodičkách a s kabelkou, pozorovala nás a mlčela. Říkám si: asi kamarádka prodavačky, nebo tak a poslala jsem dovnitř syna. Ten vešel, pozdravil a rozhlíží se po křídách. Nic neviděl, tak vyšel ven. Ptám se ho, proč nepoložil dotaz prodavačovi/čce a on, že tam nikdo nebyl. Tak říkám: Jdi tam znovu a pozdrav víc hlasitě, asi tě neslyšeli. Tak šel.
Najednou se ozve ta paní s kabelkou takovým pobaveným a jemně ironickým tónem: Tak snad se zeptáte mně, ne?!
Já na to překvapeně (a mírně podrážděně): Vy tu prodáváte? A proč něco neřeknete? Myslela jsem, že tu jen stojíte ... máte kabelku ...
A ona: To je snad moje věc, jestli mám kabelku!
To už jsem se neudržela a začala být protivná.