Snapeová, dceři věř a podpoř její zájem... taky se nám to stalo. Naštěstí "jen" s dvoudenní výpravou. Tatínek byl zatím se synem na dvou schůzkách oddílu a na výpravu ho poslal hned potom. Nic nám neřekl, tam jsme až zjistili když se šprajcl že se nemůže jít přes most, odmítal se při hře držet za ruku jiných, pořád si mluvil pro sebe, odmítal mluvit s brýlatými vedoucími atp... přihlášku do oddílu nám dal tatínek až po výpravě a přesně - "bál jsem se, že byste mi ho nevzali a já potřeboval na víkend odjet"
Na schůzkách jakožto prvních byl tatínek s ním, tak to nebylo tolik poznat, navíc děti viděl poprvé. Ale mít v oddíle takový dáreček jako překvapení je fakt na facku pro rodiče. Máme naštěstí mezi vedoucími pracovnici z APLA, tak jsme zvládli udělat výpravu snesitelnou pro všechny, ale byl to značný šok a dle té vedoucí ani nechodí na nějakou terapii, prostě na něj tatínek kašle :( Jinak je to známý podnikatel v čtvrti, má síť pizzerií.
Jinak máme v turistickém oddíle Sokola jednoho klučíka s aspergerem, tři ADHD děti a cca 25 zdravých, takže problém s nimi nemáme, umíme pracovat v takové skupině. Rodiče úžasně spolupracují, dávají nám jejich oblíbené sladkosti na výpravy, každý má "svoji" hračku co má s sebou... Ale neříct to je podraz na vedoucí. Toho kluka jsme potom ani nevzali na tábor - svůj nesouhlas např. s programem nebo s jednáním dalších dětí dával najevo silnou agresí a prostě bychom ho nezvládli (a tatínek si nebyl ochotný zajistit osobní asistenci, byť sebe (a taky nebyl ochotný pochopit, že při 4 vedoucích na 30 7letých dětí fakt nemůže jeden z dospělých být neustále u něj))
Takže toť náš příběh :D a ve zkratce - možné to je, unavený nesoudný rodič je schopen všeho.