Mám

Je to pětašdesesátiletá dáma a je zástupkyní vedoucí u nás v práci. Paní, co již několik let přewsluhuje, ale normy zná jako čerstvě vystudovaná. Je šílená, ale ¨má pravdu.
Hystericky na nás ječí kvli každé vyměněné rukavici, trvdě si jeede scvé "normy" a hádá se s ústředím.

Nikdy jí ale neříkám Božka, ani když o ní mluvím. Pokud něco o ní říkám, řeknu "ale ona Boženka...." owslovuju jhí paní "příjmeňová". Mám mámu Marii a vím, že klidé s těmihle pstaršími jmény to moc nemají ráýdi, tak j nedráždím. Máti taky nesnáší, když se jí říká "maruško, Mařenko..." ona JE PROsdtě Majka. A stejně tak s Boženkou, Neumím si představit, že bych na ní volala třeba "Božíííí, pojďte sem, já vám musím něco říct", jako moje o pět let starší kolefgyně.