Pokud nemluví sprostě před tebou, nebo ve škole/kostele/u lékaře..., tak bych se tvářila, že to nevím. O svém synovi vím, že je jak dlaždič, pokud si myslí, že nejsem v doslechu. Pokud jsem (nebo babička či sestra), je z něj slušné děťátko. Pevně doufám, že z toho vyroste. Kdysi zkusil silné slovo v mé přítomnosti, netrestala jsem ho, jenom mu řekla, že mi to hodně hodně hodně moc vadí a že ho žádám, aby v mé přítomnosti a v přítomnosti ostatních dam z rodiny takto nemluvil. A pokud budou stížnosti ze školy, že si to bude vysvětlovat sám. Stačilo to, dává si pozor.