Katko,
tak ono je to jaksi nejsnadnější - něco si dokazovat přes prachy.
Ale vždycky to vypovídá o něčem ne úplně pěkném v nitru toho dotyčného.
Já si třeba poprvý v životě uvědomila, že by někdo bral až tak vážně vnější znaky "blahobytu", když se řešil ve škole lyžák a maminka, co chodí za třídu do nějaké té školské rady vyprávěla o možnosti požádat o sociální příspěvek, když by pro rodiče byl lyžák finančně náročný a celou dobu se na mne významně dívala. Jsem totiž jediná matka ve třídě, co chodí na rodičák nenamalovaná, bez šperků, bez kabelky. jen ve starých džínách a v teniskách. A stejně vyprovázím dítě na školní akce. A syn se svým odporem k drahým hadrům a vůbec statusovým věcem ten dojem jen umocňuje.