Je mi to moc líto .... Mám svoji osobní zkušenost, mamka mi před lety umírala na rakovinu krve- leukémii. Věděla jsem to od začátku, ona ne. Horší bylo, že já neuměla lhát, když jsem lhala, tak jsem se červenala. Tenkrát se mi to ale podařilo, lhala jsem jak tiskne a bylo to určitě k jejímu dobru. Mě to stálo hodně sil, za půl roku po její smrti jsem psychicky zkolabovala, je dobré také myslet na sebe... Pamatuji si, jak jsme se dívali na film o rakovině, každá v jiném pokoji. Já brečela jak děcko a bála jsem se, že přijde za mnou, to bych nedala...Nepřišla, ale na druhý den se mě ptala, jestli jsem se dívala, že chtěla za mnou přijít, měla strach....Přeji pevné nervy ...