Zvíře, ale nebudu to vnímat jinak, takže to nejsou "jen řeči" - přece život není o jedné možnosti (např.nemocnici) a jedné náplni práce (operacích)....nebudu na tom ulpívat, ale půjdu dělat něco jiného nebo někam jinam. Nebo ne - nebudu - ale nedělala jsem to - prostě jsem se podle toho (už) zařídila. Naštěstí jsem prostě mohla - a to je myslím fajn...že prostě můžeme, když chceme.
Nikdo mě nenutí být v nevyhovujícím stavu, jen moje představy.
To je ta svoboda rozhodování...

Samozřejmě jsou opravdu situace, kdy to nejde - nemoc, postižení, vězení, stáří ... ale o takových tady asi není řeč.

Takže - KAM co posouvat? A KDO by to měl za nás posouvat?