Ono to potřebování je založené mj. už jen na tom, že manželé jsou (měli by být, většinou se má za to, že jsou atd.) sexuální partněři...jen za touhle "maličkostí" jde tolik věcí, až to leckdy dělá problémy.
My měl v práci zástupkyni, která vždycky, když byl ten den, co se ráno sešly ženy u suplování a začaly svorně remcat na manžely, vplula a s "moudrým" úsměvem frustrantkám laskavě sdělila, že ona a její manžel jsou svoji 35 let a stále jsou zamilovaní. Akorát měla ječivý pronikavý hlas, staženou pusu, stažený zadek a chodila mírným poklusem v mírném předklonu...... až si člověk někdy říkal, že ještě trochu téhle zamilovanosti a možná by si zoufal.
Když člověk žije s někým dlouho v páru a pořád ho chce, tak si myslím, že si říká, jak jsou ta manželská pouta složitá, roztodivná a PEVNÁ (což asi i leckdo (já) uvidí, až když zjistí, jak je těžké je rozmetat a naložit s tou situací potom), je dost zajímavé, jestli tohle lidem generuje radost z toho, že se nepotřebují. Pro mě za hranicemi fantazie.