svoje děti s láskou oslovuju smraďoši, parchanti, prevíti mrňavý, paňáři, hajzlíci mizerní... tón je ale fakt vždycky laskavý (a zní smíchem - nevím, jak jinak to napsat) a oni vědí, že to nic zlého neznamená... naopak, když se hodně zlobím, oslovuju je výhradně jménem (a v nejhorším případě velmi tiše)...
úplně nejčastěji jsou to pro mne liščata, tak na ně třeba i volám na veřejnosti - vždycky hned vědí, že to bylo na ně...
fakani mě nijak nepohoršují, v psaném projevu to určitě vyzní jinak, ale asi právě proto, že sama své děti častuju různými označeními, chápu to...