Dělám si řidičák právě teď, ve 27, nutno dodat, že z iniciativy mého drahého muže (který o něj mimochodem před měsícem přišel a bude bez něj minimálně rok) Jsem zhruba ve dvou třetinách, teorii už máme hotovou, jízdy už jsou z poloviny taky za mnou, na konci srpna závěrečné zkoušky... No je to pro mě výzva, doteď jsem se tomu úspěšně bránila a fakt by mě nikdy nenapadlo, že se do toho fakt nechám navést Ale zároveň opravdu cítím že je fakt co se říká, chce to praxi, praxi a praxi, to je nejdůležitější. Pořád jsem z toho občas ještě vyplašená a i se nechám občas rozhodit, ale na druhou stranu s každým dalším ujetým kilometrem věřím, že to fakt zvládnu... motivuje mě hlavně to, že nechci muže zklamat (když už do mě teda tolik investoval a věří mi že to zmáknu), a taky to, že teď teda bude ježdění výhradně na mně, když on nemůže, takže se aspoň pořádně zaučím... tož nezbývá než doufat že to fakt zdárně dotáhnu