Nevím. Rozdíly mezi mužema a ženama existujou, minimálně fyzický (víceméně daný) a hormonální (proměnlivý, ale v zásadě taky hlavně daný).

Hodně je podle mýho určený ne daností, ale vzájemným vztahem. Tzn. i očekáváním. Nemusí to bejt jen mediální masírka, o který mluví Monty. Ale čím víc jsou muži a ženy vymezený jako zvláštní skupiny, tím spíš se jim přisuzujou i role (nejen zvenčí, i ženy a muži sami v rámci svejch skupin hledaj nějaký vymezení). Ovšem nemusí to bejt nutně podložený třeba odlišností mozku, takovejch skupin najdeš... Stačí výraznější oddělení, omezení mobility a posiluje se polarita. Můžou to bejt muži-ženy, poddaní-šlechtici, měšťáci-burani nebo Češi-Němci - všude snadno najdeš připsaný rozdíly, považovaný aspoň v určitý době za objektivní. Mezi mužema a ženama existujou i objektivní rozdíly (minimálně ta stavba těla), ale spousta je podle mýho připsanejch: určitej běžnej rys se zveličí a připíše jedný straně jako norma, kdežto u druhý se uzná jako výjimka potvrzující pravidlo. Spousta ženskejch je v péči o děti z mýho pohledu zatraceně plánovitá, chlapi jsou víc intuitivní. Přesto tady v diskusi zaznělo, že ženský jsou ty intuitivní (i v péči o děti), a chlapi jsou přece ti technici a plánovači...

A role jsou přece jenom dost daný právě péčí o děti, ženy roděj, staraj se o předškolní děti, v tom vařej, uklízej, v jednom najetým už většinou pokračujou i poté, co začnou chodit do práce. Na druhou stranu berou v průměru míň a čím víc pronikaj do převážně mužský sféry, tím spíš roste pravděpodobnost onoho zmiňovanýho "skleněnýho stropu". Na "skleněnej strop" ovšem klidně může narazit třeba i zaměstnanec nadnárodní firmy, ve který jsou si titulárně všichni rovný, ale Zápaďáci jsou si přeci jen rovnější. A najdou se k tomu natolik objektivně znějící rozdíly, že je akceptujou i Východňáři.