Děkuju za moc milá slova.
Jo, smetánka mě nevelkoryse štve. Momentálně sama váhám mezi tím, zda tatínkovi dívat zpětnou vazbu v podobě replik dětí na jeho adresu+nechat děti telefonovat jejich stesky večer jemu (což obrátí proti mně, že je poštvávám. Blbost! Stýská se jim(, nebo mu dopřát přepych čistého svědomí, že je vše ok a děti jsou v poho. Nejsou.

Ale třeba rodina.cz mi pomohla hodně. Číst např.schematičnost reakcí odešlých tatínků na adresu opuštěných matek....to jednoho uklidní a necítí se jak looser


Nevím, zda někdy může přijít satisfakce. Spíš se obávám, že se tatínek poučí a po 40.dozraje, založí nové hnízdečko s novými dětmi, kde nová, gravitací a kojením fyzicky neopotřebovaná ženuška, slízne můj pot, krev a slzy....a bude to fungovat. Protože třeba problémy budou pak taky, ale uvidí se, že půbvodní žena nebyla tak děsná, ale co už..... Mým dětičkám bude event.prozření k prdu.

ˇAle, pardon za plevelení tematu, nerada jsem zaplavila frustrací tolik prostoru. Právě:je to silnější. Jen jsem chtěla poukázat, že ani tady (ivf x hyperprotektivní matky x označení "moje"děti) to třeba není černo bílé a matka s "mýma"dětma nemusí být mstivá slepice, používající děti jako zbran. Je to blbě, ale nezavrhovala bych matku a viděla spíš toho "zraněnýho" člověka v ní