Může mi někdo poradit, co s kočkami, které se nesnesou? Máme dva kocoury, oba jsou kastrovaní, starší je tříletý, mladší rok a kousek, oba jsou domovně-venkovní. Starší je takový ťunťa, s nikým se nerve, spíš se chová jako velké kotě. Nikdy v životě na nás nepoužil drápy, hraje si s každým, kdo je ochotný hrát si s ním a když má někdo ze sousedů koťata, chodí si k nim s nimi hrát. Dospělí kocouři z okolí ho tolerují (asi si na to hraní pamatují) a nikdo mu neubližuje. Kromě toho našeho mladšího. Což je problém, ten mladší ho prostě nesnáší a honí na si na něm ego. V podstatě ho tluče od dne, kdy jsme mladého přinesli. Dokud byl malý, tak ho ten starší nějak zpacifikoval, ale jak rostl a sílil, pomalu to přerostlo únosnou mez. On byl dost problémový i vůči nám, byl hodně agresivní a těžko zvladatelný. Párkrát jsme vážně uvažovali, že ho dáme pryč, protože jsme si s ním už nevěděli rady. Ještě nikdy jsem se s takovou povahou nesetkala, a to chovám kočky celý život. V červnu jsme ho konečně mohli nechat vykastrovat a velmi výrazně to pomohlo, dost se umírnil. Bohužel starší se ho ještě pořád natolik bojí, že před ním bezhlavě prchá, kdykoli ho zahlédne, a ani teď spolu nemůžou být v jedné místnosti. Takže když jsou oba doma, musí být každý v jiném pokoji. On už by mu mladý asi neublížil, rozhodně ne tak brutálně jako dřív, ale ten starší si to prostě pořád pamatuje a má z něj panickou hrůzu. Což se mu úplně nedivím, zkusil od něj dost. Takže starší začne zdrhat a mladý se samozřejmě pustí za ním. Dá se s tím něco dělat? Jak jim pomoct, aby spolu mohli fungovat v jedné domácnosti? Netrvám na tom, aby se milovali jako bratři, úplně by mi stačilo, kdyby se aspoň navzájem ignorovali.