Valkýro, když mně přijde, že dříve to bylo ale spojené jednak s tím, že ženy doma měly výrazně víc práce - bez robotu jsme makaly doma všechny ženy - umýt ovoce, zeleninu, očistit, vypeckovat, nakrájet, nacpat do sklenic... všechny jsme doma měly co dělat - když vidím dnešní děti, jak se povalují u mobilů... my jsme na to vlastně ani neměli čas když bych pominula, že jsme většinu dne trávili venku. Mamka v neděli ráno vstávala v 6 nebo nejpozději v 7 hodin, aby mohla prát (samozřejmě automatu jsme neměli), máchat a ždímat, věšet... Byla ráda když měla v 11 hodin hotovo. Potom rychle uvařit oběd - je fakt, že jen co nám klaplo 10 let, tak už jsme vařívaly nedělní obědy my se ségrou. Upéct nebo obstarat něco k odpolední kávě. Byla ráda když si mohla v neděli sednout k filmu pro pamětníky s kávou na pár minut, a potom ještě žehlila až do večerních hodin. Přes týden denně vařila na druhý den pro sebe a tátu, zalévala, zašívala... Přiznávám, že já bych se z takového záhulu podělala. Táta se staral výhradně jen o auto a zahradu, stromy - takže sezónní práce - v zimě měl "havaj" - máma nikoliv.
Dnes jsou pánové v práci výrazně déle, málokterý končí ve 14:00 hod. Ten můj přijde domů, nají se (večeře, snídaně si u nás téměř pravidelně každý dělá sám) a jde znovu pracovat do práce. Často jdu já spát a on ještě pracuje. Jelikož je hlavním živitelem naší rodiny, tak je na mně, abych se starala o zahrádku, trávu, kytičky, domácnost... ale mě to tedy baví a jsem ráda, že můžu být venku. Oceňuji víc a víc, že můj muž občas uvaří pro nás všechny, že je schopný po sobě po vaření uklidit, zapnout myčku... že když to nejde jinak, tak funguje i kolem dětí... Nicméně je taky pravda, že u nás domácnost uklízí z velké části děti - já dělám jen občas, aby to bylo opravdu důsledně a peču, vařím...