Já také. Byla jsem ve věku pubertálním, když se jedna seniorka z naší rodiny rozhodla, že mi koupí látku na sukně a sukně mi nechá ušít u své švadleny. Byly jsme spolu v Domě látek nebo jak se to tehdy jmenovalo. Látky byly opravdu krásné, moderní vzory. Příbuzná šla najisto. Vybrala vzor pro důchodce s tím, že je to univerzální, nikdy nevyjde z módy. Super .
A pak jsme jely ke švadleně (tehdy se mi zdálo, že jí je minimálně 100 let, ale zřejmě byla o něco málo mladší). Domlouvaly jsme se na střihu a délce sukní. Správná mladá dáma nenosí délku nad kolena, správná mladá dáma nenosí sukni necudně obtaženou. Odporovat se nedalo. Paní švadlena mi ušila sukně, které bych na sebe dobrovolně vzala až v důchodu.
Od té doby zkoušení u švadleny nesnáším, ačkoli pár let poté mi jiná švadlenka (také velmi stará) ušila sukénku krátkou, obtaženou, nádhernou. Mám ji doteď. Jen mi překáží asi 5 kg, abych ji zapnula. Ale nedovedu se jí zbavit.