Ale my se snažíme zajímat, ale odpovědí je často jen pokrčení ramen.

Typická situace - má se někam jít a dítě dává všemožně najevo, že ONO tam NECHCE. Na otázku "a kam teda chceš", odpověď "já nevím" nebo "nikam". Někdy se to dá respektovat a taky to děláme, ale pokud to znamená, že zbytek rodiny by jel na výlet a dítě by prosedělo celý den u počítače, protože se mu "nechce", a nejednalo by se jen o jeden den, ale všecky, kdy bychom mu to dovolili, to už se mi příčí.

Takže někdy povolíme a nemusí s námi, ale někdy ho prostě z tý jeho letargie vytrhnout potřebujeme, tak tedy jde s námi na výlet/kamkoli, ale s prominutím hubu má většinu času nafučenou a de fakto to zkazí celýmu zbytku.

Vyzvídat na něm, co je špatně, je práce na půl dne a stejně z toho často vyleze, že špatně je sám fakt, že musel s náma , ale co s ním, přece ho nemůžem nechat shnít doma u kompu

Přitom to ale není tak, že by to byl vařbuchta a mouchysněztesimě - ve škole je aktivní, má dobrý výsledky, zajímá se o spoustu věcí mimo - ale jak jsou v tom ti trapní starci - rodiče, tak je to problém.