Monty,

jasně, to je sice určitý řešení, ale tak trochu se obávám, že jenom na povrchu.

Mně nejde ani tak o to, že dítě otráví něco těm druhým ( i když nepříjemný to je), ale že se samo cítí blbě.

A je to blbej paradox, protože já si pamatuju, že když jsem byla nejprotivnější, tak bych byla nejvíc potřebovala od okolí nějaký vstřícný gesto, ale samozřejmě ta protivnost strašně odpuzuje, takže se do toho nikdo moc nehrnul, a já to teď mám stejně - chápu, že ten protivnej puberťák není protivnej proto, že by ho to tak moc těšilo, ale proto, že je sám v nepohodě, ale zatím to nedokážu nijak prolomit (když se to podaří, tak výsledkem je někdy i nesmyslné obviňování - vy mi NIKDY nic nedovolíte, VŽDYCKY děláte to a to... a to se pak zas vytočím, zatímco by bylo potřeba asi udělat něco jinýho, ake já moc nevím co)